Středa 25.11.2020
Objektivní kritika, není těžké ji definovat, ale dosáhnout jí! Požadujíc objektivní kritiku na to, co jste stvořili, v tomto konkrétním případě sepsali, je více než výzva rádoby nezatížená společnou minulostí rádoby objektivního kritika. Zdá se, že o co více objektivity požaduji, o to méně je mi jí dáno. Proč by měly někoho zajímat mé názory, myšlenkové pochody, zážitky, život? „Upřímně, Renčo, kdybych tě neznal tak prostě nemám motivaci to číst, proč?“ Proč my vlastně čteme knihy, vždyť, troufám si říct, většinu autorů skoro neznáme, některé ani nemůžeme, těžko potkáte Shakespeara. Můžete být šťastlivec, který jde zítra na pokec u kafe se svou kamarádkou či kamarádem spisovatelem, našim nebo zahraničním, fajn, já osobně nikoho takového nemám a neznám. Popírám ten názor, protože knihy miluji a čtu od narození, rukama mi prošla spousta autorů, čistě symbolicky jen na papíře, přečetla jsem kde co. A proč jsem to vlastně dělala, když jsem nikoho z autorů neznala? Kupodivu, zajímal mě obsah, příběh, děj, ne skutečnost, na kolik někoho z autorů znám. Takže objektivní kritika? Nemyslím si😉Objektivně subjektivní, subjektivně objektivní, zcela určitě!