Pátek 22.1.21
Dnes tedy „zabito“, už od rána. Možná pokračování včerejška, kdy se dcera vymezovala vůči tatínkovi na jeho: „Ticho, děti!“ když jsme blbly a tatínka tak rušily. Na její „Taťko, jaký děti, mamka je starší, než ty!“ se začal manžel smát až se skoro za břicho popadal. Chvíli jsme si obě myslely, že nějaký kolega v práci řekl něco vtipného na jejich meetingu během home-officu. P.S. Kdyby někdo něco nechápal, anglické výrazivo dovysvětlím😊 O chvilku později jsme zjistily, že vtipný není kolega, ale my, protože dcera řekla něco, co já PRÝ ráda neslyším. Že jsem starší než on, no to jsem, pravdu tichem nezabiješ, ještě že jsem k tomu i moudřejší!! 😉
Pokračování druhý den ráno, takže dnes, v televizi reklama na nesmírně populární a rozšířenou dietu současnosti, kde se Mahu /Mahulena Bočanová/ ptá paní: „A kolik byste chtěla dát dolů?“ Načež jí paní odpoví, že by se ráda dostala zase na cca 80 kg, tam se cítila nejlíp. Manžel pronese: „Taky bych se chtěl dostat na svých 80.“ Fajn, ale na to kontruje dcera: „Mami, taky bys chtěla?“ :-DD Nevím, jestli se smát, nebo brečet, takže to spojím a skoro mi tečou slzy od smíchu, ne, upřímně, směju se až chrochtám. Jestli si myslím, že je to už dnes ráno vše, tak se pletu. Tatínek a manžel v jedné osobě se pouští opět na tenký led, když řekne: „Zdá se mi, že jsem za poslední rok zase něco přibral.“ Řečnická či neřečnická? No, za mě teda řečnická, vstup do diskuse je tímto z mé strany jemně ignorován. Ne tak ze strany dcery: „To je tím, že furt sedíš doma za počítačem.“ Fajn, teď už si nemůžu pomoct a vložím se do toho svým: „A jak bys to zhodnotila u mě, Renatko, když chodím a chodím, všude a vždy kdy to jde, jezdím na kole, cvičím, vařím a jím hodně zeleniny, nejím smažené, atd atd atd?“ „No, mami, ty v tom pokračuj!“ Zase ty slzy od smíchu a slyším manžela jak polohlasem říká: „To si představ, kdyby mamka tohle všechno nedělala!😉“
Ok, nikdy nebude dost toho, kdy já jako obětavá a milující mamka dostává sodu ke svým superschopnostem, a to: být neviditelná, vždy starší a rádoby vždy moudřejší.
Tak teď ta s ´prsama´!
Dcera roste a roste, to se jí nedá upřít!
Občas se tak pozoruje v zrcadle a zhodnotí to tím, že už jí rostou prsa, fajn, so far so good. Ještě jsem nenašla tak cool výraz v češtině, který by se mi líbil a navíc tak hezky vystihoval situaci, v poslední době jsou to ale spíš situace. Takže: dotud dobrý.
Pak ale tu stejnou, nastalou, situaci zhodnotí nelichotivým citoslovcem: „Blééééé, prsa!“ Načež si manžel opět neodpustí svou trošku do mlýna a vyděsí ji ještě víc, když řekne: „Renatko, budeš mít prsa velký jak mamka!“ To už dcera začne opravdu kvílet, odmítat takovou děsivou skutečnost dlouhým a důrazněproneseným:“Néééééééééééééééé!“ obohaceným o plačtivý přízvuk. No, nedá mi to, musím se zeptat: „Proč by ti vadilo mít velký prsa?“ Vím, neměla bych se ve spoustě situací raději ptát, ale nějak si nemůžu pomoct, možná jsem tím objevila svou další superschopnost, každopádně, zeptala jsem se, musím nést následky: “Protože je máš velký jak zeměkoule.“
Tak teď už se mi zeměkoule smíchem natřásají tak, že v některých světadílech to způsobí tsunami a zemětřesení v jednom. Zkáza dokonána!