Měsíc: Prosinec 2023

neděle 31. prosince 2023

Pokud se na určité události díváte prvoplánově jako na špatné, zkuste změnit úhel pohledu, protože to, co se zdá jako špatné v dané chvíli, je pro vás v globálu pravděpodobně to nejlepší, co může nastat.

Lze to ilustrovat na úplně jednoduchém příběhu.

Mám zubaře, mám ho ráda, ale nerada k němu chodím. Ne proto, že bych jeho samotného nerada viděla, ale nemám dobrý pocit, když sedím na onom křesle a i přese všechny vymoženosti současnosti si pobyt na tomto křesle nedokážu užít a těšit se na něj. Proto velice rychle znervózním a je pro mě důležitá osoba a klid, který umí vyzařovat.

Vzhledem k tomu, že zubaři jsou hodně zaneprázdněni a v ordinaci, do které chodím je zubařů více, jsem při objednání šoupnuta k tomu, či té, který či která nejlépe časově vyhovuje mým možnostem. Stejně tak tomu bylo i letos, poměrně nedávno.

Byla jsem šoupnuta na objednaný termín k paní doktorce, která je sice skvělá, ale její energie na mě nepůsobí tak pozitivně, jako klidná, mužská energie tamního pana mladého doktora. „Inu,“ řekla jsem si, „ buď ráda, že vůbec nějaký termín před Vánoci ještě byl, nech to být. Třeba by ti ta zlověstná plomba, která potřebuje vyměnit, ani nevydržela do doby, než bude volný pan doktor.“ Takže, podtrženo, sečteno, smířeno.

Avšak, jeden večer, začátkem měsíce, mi potvůrka plomba přece jen vypadla, a pocitově tam zůstal jen kráter, který jsem nechtěla raději ani vidět, jen jazykem jsem zkoumala zpustošené území. Popadl mě stres, a myšlenky na to, co já teď do objednaného termínu budu dělat?! Druhý den ráno jsem tedy zkusila zavolat a vysvětlit situaci ve stylu: Je to akutní! A co se nestalo? Termín byl, hned druhý den a k panu doktorovi. Takže to, co se večer předtím mohlo zdát jako komplikace se ukázalo jako obrovské plus pro mě a můj strach. Nemusela jsem dlouho čekat, a tudíž si pěstovat strach z čekání na termín a volno měl pan doktor, který na mě vždy působí svou klidnou, mužskou energií naprosto relaxačním způsobem. Dlouho už jsem se k zubaři tak netěšila. Po skončení telefonátu jsem si dokonce výskla. „Jupí, půjdu k zubaři a už zítra a k panu doktorovi a budu to mít za sebou. Jupí!“

A protože si myslím, že milá slova by si člověk neměl nechávat pro sebe, tak jsem to hned následující den, samozřejmě až po výkonu, panu doktorovi řekla. A co? No přeci to, že na mě působí tak, že se pod jeho rukama na zubařském křesle uklidním a ne naopak. Byl potěšen, tedy aspoň to říkal, tak jsme si hezky vzájemně poděkovali a všichni jsme mohli být spokojeni.

A takhle já si připomněla, že vše neexistuje pouze dobré, nebo špatné, ač se to tak někdy může na první dobrou zdát. A nebyla bych to já, aby se mi nevybavilo lehce podobné, možná i moudro, a to, že: VŠECHNO ŠPATNÉ, JE K NĚČEMU DOBRÉ.

Krásný konec roku, pohodové zúčtování, završení, shrnutí a odpuštění a spoustu zdraví pro nás pro všechny.

čtvrtek 28. prosince 2023

Jistě jste to už někdy v životě slyšeli. Ale co realita? Byla chyba ve vašem životě vždy ten hodný kamarád, nebo to byl káravý prst zvednutý ve stylu hrozícího hlasu se slovy „ať už se to nikdy neopakuje“? Co jste si v případě chyby říkali? Byla to laskavá slova konejšící vás, že takhle je to v pořádku, chybami se přece člověk učí ale pozor, vem si z toho příklad, a zkus to příště neopakovat?

A co se stalo, když jste chybu opakovali? Byla vaše vnitřní řeč opět ve stylu sebereflexe a uvědomění si chyby se závěrem, že příště do toho jdete nanovo a třeba už se zadaří?! Mohli jste si dovolit? Bylo vám to dovoleno? Dovolili jste si to?

Nebo jste spíše slýchali, že z chyb se má člověk poučit, tak proč je dělá znovu a znovu a „to už snad není normální s tebou?!“ A vy sami jste k sobě mluvili jak? Asi podobně, že? Já to tak tedy alespoň měla. V duchu jsem si spílala, jak jsem blbá, nemožná a kdovíco ještě. A abych na své chyby opravdu neměla šanci zapomenout, tak se mi vryly do paměti, a já si je v mysli neustále přehrávala, a vždy znovu si je vyčítala. Poučení, nepoučení. A mám to tak stále, ale víte co?

Chybami se člověk učí, a tak já se naučila, že tenhle přístup není správný. Nikdy mi nebyl ku prospěchu, avšak zvyk je železná košile. Jenže, víte co? Prvním krokem poučení se z chyby, ať už je jakákoliv, je její uvědomění si. Já jsem už vykročila.

Začněme od sebe. Buďme sami k sobě laskaví a vlídní. Vždyť, není vně, co není v naších myslích uvnitř a třeba se vlídnost a laskavost z našich myslí přenese i vně, na příslovečné šmouly Mrzouty.

Nedám dopustit na lidová pořekadla a moudra. Čím dál více si uvědomuji, jak jsou moudrá a stále platná.