Intro
Upřímně, co si představíte, když se řekne STARÁ BÁBA? Já si vždy myslela, že když to někdo o někom fakt řekne, byť se to vážně o nikom neříká;-), tak to značí přinejmenším někoho, kdo překročil alespoň šedesátku! Ok, tak tedy sedmdesátku, no dobře, uznávám, minimálně osmdesátku, nebo určitě devadesátku, dobře, tak stovku, ať nežeru! Dál si starou bábu představuju jako někoho, kdo je fakt protivný, oprava, protivná! A navíc vzteklá, má bradavici na nose jako čarodějnice z pohádek, proto to označení- bába, s šátkem uvázaným pod bradou, holí v jedné ruce, havranem na rameni, senem v botách zvaných křusky, záplatami na oblečení. Uznávám, tak tady už jsem nechala lehce strhnout, ale kdo by neměl rád pohádky?! V nich se to starými, ale opravdu starými, bábami jenom hemží. Ta je zlá a ona zase hodná, to už ale potom není stará bába, to je moudrá babička. Každopádně, jako STAROU BÁBU bych si představila někoho, ale opravdu někoho úplně jiného než jsem já. I když, někdy se té definici mohu lehce přibližovat, uznávám! I já, moudrá babička, umím být někdy protivná a stará bába. Proč to všechno ale píšu?
Střih
Je mi něco přes pětadvacet, jsem po uši zamilovaná do někoho, komu je o tři roky méně. Zajíček, řekli byste, ale uznejte, že pětadvacet není zas až tak kmetský věk, abych zajíčkem musela titulovat kohokoliv mladšího, s kým zrovna chodím. Ano, já chodím s ním, nejsem si tak úplně jistá, zda to platí obousměrně. Chodí i on se mnou, nebo se mnou pouze zabíjí čas, sexem dobíjí baterky a dopuje serotonin do svého úžasného, šlachovitého a vysokého těla?! Logicky, proč bych chodila s někým neúžasným, rozkydlým a malým, to dá rozum.
Teď, s odstupem času vím, že já chodila s ním! Já milovala a zbožňovala jeho! Upřímně přiznávám, že mi k tomu dopomáhala nejen jeho postava ale i bujná kštice polodlouhých, lehce zvlněných tmavých vlasů, které se leskly jako psí kulky pomazané vajíčkem. Vypadal prostě jako řecký Bůh, sošný a k pomilování!
Ničím víc jsem se pro něj nikdy nestala, bohužel. Tehdy bohužel.
Ale stejně jako neexistuje dobře, či špatně, tak neexistuje bohužel, či bohudík. Vše jen jen o úhlu pohledu! Bohudík!
Střih-o 5 let později
Jsem na návštěvě ve vsi, odkud pocházím, kde jsem vyrůstala, rostla, zažívala svá vzplanutí i zklamání, úspěchy i kotrmelce. Jedu s kočárkem a sotva měsíční dcerou na procházku, po boku mi jde muž, můj muž. Člověk, který miluje, opatruje, pečuje, utěšuje, chrání, občas lidsky štve! MĚ, vlastně už NÁS! A já miluji jeho, svou oporu, parťáka a milence! Jsme manžel a manželka, muž a žena, táta a máma, rodina.
Za těch několik let, co tu nebydlím se moje malá, milovaná, víska rozrůstá utěšeně o nové domy, mladé lidi, rodiny. Jednou z nich je i můj bývalý, řecký bůh, se svou současnou manželkou, moravskou nebohyní. Ona je tou, koho miloval a miluje, asi, nosil a nosí na rukou, asi, koho si nakonec vzal, jistě! Ona je tou, se kterou si postavil dům a bazén v mé rodné, milované vsi. Ve vsi, kde jsme se kdysi dávno na pouťové zábavě líbali celou noc až do brzkých ranních, sedmi, hodin! Svět kolem nás se pomalu probouzel a v něm jen my dva, tehdy mi patřil, svět, ne on, ale to jsem ještě nevěděla.
Ta drzost!!! On si tady postavil dům a bazén, můj sen, s tamtou onou, jinou, fuj, blé, é!?
Bude to znít zvláštně, ale, bazén vždy byl, je a asi i bude mým snem. Bazén a kus zeleně, hlíny a prostoru. Ona tedy žije můj sen?!
Střih- v průběhu dalších deseti let
SMS
„Čau, tak co, kdy mě/nás pozveš na bazén, když už bydlíš v naší vesnici a jsi tak vlastně skoro soused, známý, kámoš? Mohli bychom se bavit jako dva normální lidi, bez ohledu na minulost, protože to je přesně a pouze tak, jak to zní-MINULOST!“
„Až mi pošleš fotku. Furt mi stojí, když si s tebou píšu!“
„Hm, tak si ho polož, nebude ti stát, to se mě fakt netýká! Máš tu svoji!“
“Nebude fotka, nebude bazén!“
„To se vážně nemůžeš chovat a jednat jako normální člověk, se kterým mám sice něco společného v minulosti, ale momentálně jsme oba úplně jinde a já bych jen ráda, kdybych mohla dojít na bazén, jako každý jiný člověk, tvůj známý, protože to přesně jsme, známe se z minulosti.“
„Já se nesmím stýkat s žádnou ex!“
„Já se taky s tebou nechci stýkat! Můžeš to vysvětlit i té svojí, ať si tě nechá?!“
„Pošleš foto?“
„Ne! Co na tom nechceš pochopit? Nikdy jsem žádné takové fotky neposílala a nikdy s tím nehodlám začínat. Rozumíš tomu?!“
“ Tak nepiš, to je o ničem, když nechceš poslat žádnou fotku!“
„Nechci, máš pravdu, trefil ses!“ v duchu už přemýšlím nad absurditou našeho rozhovoru, ale ještě dávám logice poslední šanci. „Já chci jen dojít někdy na bazén, kafe, případný pokec a hlavně se nějak normálně domluvit, ale jak vidím, přemýšlíš převážně jednou svou částí! Mentálně a momentálně jsme každý očividně úplně jinde, jen jsem se z tebe za ty roky, co žiješ v naší vsi, kam jsi se prostě nasáčkoval, snažila vykřesat nějakou normální komunikaci, moje chyba, byla jsem naivní, hloupá až blbá, když jsem doufala, že se s tebou dá mluvit i o něčem jiném, než o šulinu a tím pádem vlastně o hovně!“
“ Stejně bych tě ani nechtěl vidět, takovou starou bábu! O starý báby nemám zájem!“ Táák! Stará bába na scéně, jsem to já!
Kyselý hrozny?
„To jsem ráda, že jsme si to konečně vyjasnili! Pane, šedivý vlasy!“
Closing/závěrem
Nemám a nikdy jsem neměla nic proti šedivým vlasům, u kohokoliv, naopak, ale stejně tak jsem nikdy nehodlala akceptovat, aby mě, ženskou, někdo urážel na základě věku, vzhledu, nebo čehokoliv jiného! Přešla jsem do slovního útoku, možná i trochu sekla drápkem, ale alibisticky musím říct- já si nezačala.
Nicméně, vyvstává otázka, když je muži kolem čtyřiceti, říkáme o něm, že zraje. Jeho šediny jsou uznání hodné, sexy, cool, no prostě skvělé! On celý je skvělý, ten hezký pivní pupík, prošedivělé skráně, ty vrásky kolem očí, ááách! A to charisma! Jen se na něj holky podívejte, pojďme se o něj poprat, co říkáte?!
Pozor ale, pokud jste ženou podobného věku, nemajíce nebo třebas i majíce šediny, vypadajíce, prý, mrk, mrk, na třicet! Zasloužíte si být titulována starou bábou, adeptkou na pozici-ideálně se zahrabat a neotravovat!? No a ten pupek, ty jsi těhotná, nebo jen tak hnusně vypadáš furt? No, vrásky ti přibyly, máš starosti nebo sis jen zapomněla koupit v drogerce anti-age krém? Radím ti dobře, trochu se o sebe starej, stárneš, nikdo tě nebude chtít.
Hm, zajímavé, já doteď myslela, že stárnou jen všichni ostatní. Tedy, všechny ostatní, protože jak už jsme se všichni jednohlasně shodli, chlapi prostě nestárnou. Oni mužní, přibývá jim charisma a šarm a ten může být i kvantitativně měřitelný. U holek nepřípustné, jejich šarm ani charisma nesmí přibývat na kvantitě, stávají se pak neviditelnými pro všechny ty šarmantní muže s vějířky vrásek kolem očí a rtů.
K zamyšlení?
Kam jsme dospěli v tzv. emancipaci, kultu a bezhlavé adoraci mládí, bezohlednosti a to vše nahlíženo optikou dvojího metru?! Ženy versus muži! Co ještě není a co už je za hranou přirozenosti v úpravách všeho druhu za účelem FOREVER YOUNG s heslem DOKONALOST? Ehm, ehm, řekl těm upraveným někdo, že dokonalost je jen chiméra, která neexistuje? Že ta pravá dokonalost je v nedokonalosti a jedinečnosti? Obávám se, že ne.
Hranice se děsivě posouvají a stírají. Musím se ptát! Ptáte se taky?!