Moudra prověřená časem
Jsou lidská moudra, která Vám dávají smysl a ve finále pochopíte, že je opravdu dobré, pro Vás, se jimi řídit. Fungují. A stejně tak víte, že nastane určitě minimálně několik situací, kdy se jimi řídit nebudete, ale zároveň budete vědět, že vzít je v dané situaci za vlastní by bylo jediné rozumné řešení.
Proč? Jedno takové mi vytanulo na mysli. Dnes, v den, kdy se mi oči zalily slzami. Z nepochopení. Mého nepochopení, co že se to zase stalo? Co se to děje? Historie se opakuje, pravděpodobně bych se z ní měla poučit a jít dál, ale opakuje se stále, nepoučena světem, nebo čím vlastně? Lidmi? Tím, co dokážou? Ale to není to moudro, které se mi dnes k večeru dostalo na mysl. To zní jinak.
„Proč plakat pro někoho, kdo nepláče a nikdy by neplakal pro Vás?“ Ach, takové klišé. Možná. Ale pokud je to klišé, je pravdivé. Naskočilo mi a nepouští, právě teď, dnes, ve vleku událostí posledních dní.
Mnohokrát v minulosti-při výběru partnera, při svém naivním zamilovávání a následném nuceném odmilovávání se-jsem si opakovala to moudré klišé jako mantru, která měla vyléčit tu duševní bolest, zahladit stopy zalíbení se v někom, kdo za to vlastně vůbec nestál, bylo těžké si něco takového přiznat a ještě těžší bylo se zalíbení zbavit. Opakovala jsem to stále dokola a často bezděky, aniž bych se snažila je zvnitřnit. Ne, věděla jsem, že má v sobě spoustu moudra, ale šlo mi o víc, šlo o city, lásku, popření toho všeho a následnou bolest. Nepomohlo samo o sobě, pomohlo společně s časem, který přelil události, které si dané klišé vyžádaly.
Proč teď? Tak dlouho už jsem ji ve své duši neslyšela, neozvala se, nebyl důvod. Už jsem si posledních bezmála dvanáct let nemusela klást otázku, která by měla zahladit napáchanou škodu na duši, citech, alespoň v oblasti partnerských vztahů ne.
Proč? Protože, víte, ono se to nemusí týkat jen partnerského hledání toho pravého. Ono se to týká všeho, v čem se vyskytují lidé, protože ti budí city a zraňují. Týká se to i vztahů kamarádských, pracovních, všech lidských. Proč tedy vlastně plakat pro někoho(něco), kdo(co) by o Vaše slzy nestál a sám by je pro Vás nikdy neronil? Proč vlastně?
Možná jen pro očištění duše, možnost vzhlédnout a jít dál, více slz netřeba, vztah musí být vždy vzájemný, aby byl šťastný, jakýkoliv.
Ta analogie a důvod proč tato slova, toto klišé, jde o pracovní realitu. I tam jsou lidé, kteří mohou bezdůvodně ranit a zraňovat, a i tam ve většině důvodů nikdy nezjistíte to reálné: „PROČ? Co se stalo, co řeklo, udělalo špatně?“ Ono se to nějak podělalo?!
Je spousta krásných klišé, která opravdu stojí za zamyšlení. Jedním jsme začali, stěžejním pokračovali a jedním skončíme. Proč? Protože kdo chce psa bít, hůl si vždy najde.
Jsou věci, které prostě nikdy nezjistíte, je třeba vzhlédnout, vzlétnout a nechat pro své blaho pracovat čas. Sláva Fénixům!