Zmenšit, či zvětšit, prosím?

Pondělí 14.8.2023

Tak už dost! Dnes už neeee! chce se mi křičet. A tak křičím, zatím jen prsty do klávesnice. Tak dlouho jsem se na to musela dívat, akceptovat to, více či méně nesouhlasit a jet ve stejném módu, ale dnes už ne. Už prostě ne!

Zmenšovací? To slovo mě irituje. Člověk se rozhodne objednat si podprsenku a pozor, zas je tu to slovo. Zmenšovací! Víte, že od určité velikosti svá prsa nekompromisně chcete zmenšit? Že nechcete?

 Prodejci se rozhodli, že to udělají za vás. Nevím, jak to sice ctějí dokázat pomocí podprsenky, ale zdá se, že jim to je jedno, vy prostě MUSÍTE být primárně nespokojená, protože názvy podprsenek větších velikostí na online shopech začínají slovem ZMENŠUJÍCÍ! Já je nechci, ku.va, zmenšit. Jediné, co od své budoucí podprsenky chci, je nahodit prsa od kolen zpět do dekoltu, tam hezky natvarovat a dál je hrdě nosit, inu, narostly? Narostly!

Tak ať tam jsou, hezky přiznané, ne maskované, ani slovem, natož podprsenkou, zmenšovací, pche!

Nikdy jsem nechtěla maskovat to, co mám. Jediné, co jsem chtěla maskovat bylo to, co nemám, v době svých nácti, když jsme spolu s tímto kouskem oblečení začínali a oťukávali se. Ne však naopak, takže ať už PUSH UP, PUSH DOWN, ZMENŠUJÍCÍ, ZVĚTŠUJÍCÍ, je mi to FU(C)K, hlavně, ať se mají hrdě v čem ukázat!

A už si ty blbé názvy podprsenek strčte do … nákupního košíku!

Je tu nějaká „ťuťuňuňunicnechcizmenšovat, jenaťhezkyvisí, běžtestěminázvydoprdele,pročbychzmenšovala, kdyžodpubertyjediné, cojsemvtétooblastichtělabyloaťtamhlavněněcopořádněženskynaroste“ podprsenka?

😀

5.8.2023 sobota

Vzduchoprázdno, skoro.

Předpokládá se, že čím je člověk starší, tím by měl být profesně kompetentnější a plynule stoupat na společenském žebříčku. V oboru, co léta studoval, vystudoval, získal akademický titul a praxi, mnohaletou, mimochodem.

A najednou zjistí, že to není jeho cesta. Nedává mu po všech těch letech už smysl. Vidí v ní nedostatky, které není schopen přehlížet, akceptovat, ale ani změnit, protože to není v jeho silách. Kolos je příliš velký a rozjetý.

A co víc, už mu to takto nedělá radost.

Ale, co všechny ty roky studia a praxe? Přijdou vniveč? Upřímně, pokud na tomto rozcestí stojíte jako muž, máte lepší manipulační pole. Nikdo Vás pravděpodobně nebude mít za hysterku, citlivku, co se zbláznila, když na to vše přišla s blížící se čtvrtou dekádou života.

A co teď? Ztratili jste cestu, nestalo se to náhle. Dělo se a připravovalo se to v průběhu let. Stojíte na křižovatce, ale, nevíte, kam odbočit, nemáte jasno a máte strach. Ta emoce, která vás zbytečně paralyzuje, kterou jste si v průběhu let byli nuceni osvojit více, než byste sami chtěli a než je zdrávo.

Vzduchoprázdno. Minulost je minulostí, budoucnost ještě není. Je čistá přítomnost, tabula rasa, jen, jste žena na prahu čtyřicítky. A máte strach.