Úterý 8.12.2020
Jela jsem tak včera šalinou, ty jezdí v Brně, kdyby někdo tápal. Jinými slovy je to tramvaj či postaru elektrika. Přemýšlela jsem o současném světě a situaci v ní, je to téma k hovoru a nejen k němu. Koronavirus jako takový vůbec nepopírám, ba naopak, je však více než zajímavé pozorovat dění kolem, celistvost situace v souvislostech. Já osobně z ní mám schizofrenní, paranoidní, chaotický pocit, proč? Jednoduše, něco se má, něco se dělá, něco se ví, něco se dělá i nedělá, něco se neví i ví, něco se má i nemá. Chaos, chaos, chaos, někdo vám nosí roušku venku a na míle nevidět živáčka, někdo si ji nedá ani když stojí naproti Vám a vy u něj nakupujete, někdo si ji stáhne pod nos, ať už Vás míjí nebo Vám markuje nákup na kase. V obchodech musíte mít svůj osobní prostor, kterému se momentálně říká 15 m2 na osobu/zákazníka a pak jedete MHD, protože někdy prostě musíte, tedy musím😊, a snažíte si svůj osobní prostor vydobýt. Někdo si v restauraci skoro strká jídlo pod rouškou, jako by konzumoval něco zakázaného a druhý to neřeší ani když nekonzumuje. No, upřímně, není to chaos? Je! Roušky se povalují po zemi, na lavičkách, zachycené ve větvích stromů… Vládní omezení, doporučení a opatření rovná se další balíček chaosu. Tak mě tuhle, včera v MHD, napadlo, přirovnat ho k veřejným, hodně smradlavým a špinavým, záchodkům. Proč? Protože na ně/j různí lidé reagují různě, více či méně vhodně a adekvátně…podle toho, kolik, komu bylo shůry dáno a jak bylo vychováno. Já osobně, veřejný záchodek nezačnu osahávat ani olizovat, i kdyby mi někdo řekl, že už můžu. Co Vy? Tak nějak v tom případě nechápu, proč někdo ano, pokud k tomu dostane svolení, když sám ví nebo mu je řečeno, že to není to nejlepší, co by mohl pro zdraví své a potažmo okolí svého udělat😊 Proč prostě jen nezachovat zdravý selský rozum a ten hnusný záchod jednoduše nezačít olizovat jen proto, že už můžu? Věci zdánlivě jednoduché zdají se být těmi nejsložitějšími. Jsou skutečnosti, které jsou absurdní a skutečnosti, které smysl dávají….a pro jejich uchopení stačí „JEN“ zdravý rozum, nedostatkové zboží, které prostě v apatyce nekoupíš. Pojďme tedy olizovat záchodky, ti z nás, kdo chtěj´, protože, co není zakázáno, je povoleno?! 🙂 Stejně tak chápu nelogičnost určitých zákazů a upřímné rozhořčení spousty malých obchodníků, protože obchoďáky a MHD ano, ale lokální obchůdky ne?! On ten zdravý rozum může/je nedostatkovým zbožím napříč všemi vrstvami, sférami, hodnostmi i funkcemi😉 Ale, co teď s tím? Rada za milión, i dva, i deset😊
Neděle 20.12.20
Pouhé 4 dny do Vánoc a já jsem jako vyždímaný hadřík. Těšili jste se někdy na něco tak dlouho a moc, že když ta věc nastala, najednou jste věděli, zda čas těšení se a příprav byl tak nějak úžasný a teď nastává čas práce, vyčerpání, únavy a organizace, která spadá převážně na Vaše ramena? Organizace 2 domácností, těsně před Vánoci, dát vybydlený holobyt před rekonstrukcí do stavu, kdy v něm, a nejen v něm můžete strávit Štědrý den. Ještě donedávna jsem nechápala, co mají na mysli lidé, kteří trpí únavovým syndromem, teď mám pocit, že jsem do toho pronikla, alespoň trochu. Jdu spát totálně unavená, probouzím se unavená, jdu spát vyřízená, rozlámaná, probouzím se s vizí vší práce, která mě čeká a vůbec nejde jen o práci fyzickou😉 Stačí si představit koordinaci Vánoc a vánoční pohody ne v jedné, ale hned ve dvou domácnostech, v omezených podmínkách…uf, žádná hitparáda, je ráno a já mám chuť zalehnout a spát, ba co víc, mám chuť zalehnout a začíst se do knihy, ale tu mám v druhém bytě: DD Čekala jsem, že Murpyho zákon zafunguje a já si nepřemístím to, co bych zrovna ocenila doma, protože si budu myslet, že to nebudu potřebovat. V tomto konkrétním případě, že nebudu mít sílu a čas si číst. Síla a čas není, chuť by byla, ale zase není kniha. Kdo zažil stěhování, ví, o čem mluvím. První slova manžela, když jsme byt přebírali byla: „Na pařby dobrý, ale bydlet bych tu nechtěl.“
Opět je tu otázka žen, jejich práce a odpovědnosti, za celou rodinu, nikdy neoceněná, a už vůbec ne platem, škoda😊 Tak za včerejší den bych mohla pobírat částečný plat kuchařky, nákupčí, telefonní operátorky, prodejce nábytku, dopravce, pracovnice logistiky, dekoratérky, učitelky, obsluhy v kavárně, stěhováka, sekretářky, koordinátorky tak nějak všeho, uklízečky, projektové manažerky, finanční manažerky, operativní nákupčí a určitě spousty dalších, den k nezaplacení, a to doslova😊
Neděle 27.12.20
Co je moje super schopnost? Vybavila se mi křídou popsaná cedule před restaurací v chorvatském městečku, kde jsme byli před dvěma lety na dovolené. Na té ceduli stálo:“ Co je vaše super schopnost? Nechat zmizet víno.“ T myšlenka je vtipná, trefná a boží, ale bohužel na mě nesedí. Tuto super schopnost jsem ale nikdy neztratila, vzhledem k tomu, že jsem ji nikdy neměla😊Možná bylo mojí super schopností v pubertě nechat zmizet půl piva na ex, když jsme s kamarádkou seděly v hospodě a sedět jsme tam neměly, nehledě na to, že nám ještě nebylo 18, takže ani to pivo jsme před sebou vlastně neměly mít. Moje super schopnost jednat superrychle byla super oceněna, poplácáním po rameni, smíchem a konstatováním, že jsem fakt dobrá. A to se v pubertě počítá, ocenění nad zlato. Nebo bylo mojí super schopností se zamilovat vždy, dřív, do toho super nesprávného a super trpět, když on nechtěl mě, ale já jeho ano. Nedávno, vlastně dnes, jsem si vzpomněla na jednu z mých dalších super schopností, kdysi jsem přečetla během jediného dne knihu o cca 700 stranách, dodnes vím, která to byla a ta super schopnost mi zůstala, uf, protože ta je vážně super. Během jednoho dne jsem jedním dechem, několikrát přerušovaným nepodstatnými věcmi jako jsou hygiena, příprava snídaně, oběda, večeře, péče o rodinu, jakkoli si někdy nepřejí nic jiného, než abych o ně alespoň chvíli nepečovala, přečetla knihu, kterou jsem si sama a dobrovolně vybrala jako vánoční dárek. No, když můžu během jednoho dne knihu přečíst, potřebovala bych najít někoho, kdo umí během jednoho, max dvou, dnů knihu napsat. Aby to bylo vyvážené. Takže hledám někoho s touto super schopností. Na své super schopnosti jsem z velké části pyšná. Poslední dobou se objevila jedna nová, umím být neviditelná. Nepotřebuji k tomu vlastně nic, žádný kouzelný prsten, plášť, klobouk, koš, kufr, koberec a #nevimcojeste. Jak to funguje? Stačí když Vám je přes 40, nic víc k tomu nepotřebujete, žádná dvacítka, někdy ani třicítka Vás ve vaší super schopnosti nedokáže trumfnout. Dvacítky mají svou rovnovážnou super schopnost, kterou je mládí. Tu zase netrumfnu já, takže si nemáme co vyčítat, každá máme svoji super schopnost. A víte, co je super schopností mého muže? Stále mě vidí!! 😀 Bez na ohledu na to, kolik let a bezmakeupových dní už to je😉