Jak může taková mezigenerační propast vypadat v praxi? Třeba i následovně:
Nad notebookem se sklání dvaasedmdesátiletý pán, děda, jeho šestatřicetiletý zeť a jeho jedenáctiletá vnučka při výběru nového notebooku, pro dědu. Vnučka nebyla k výběru ostatními účastníky aktivně přizvána, bohužel, tudíž se vzhledem k věku přizvala iniciativně sama a přispěla svou, nevyžádanou, radou: “ Kupte meka. Toho nejde tak jednoduše zavirovat.“ Načež jí děda bez mrknutí oka odvětil: „Já stejně nepotřebuju kopírovat.“
Následoval hurónský, vnuččin, smích, dědou nepochopen a tudíž neopětován.