Pondělí 5.10.20
Je informace a informace. Informace stejná, efekt jiný. Jak toho docílit? Musíte stejnou informaci jinak podat. Chcete, aby uchvátila? Ok, dnes jsem ušla 15 kilometrů a teď jedu ještě na kolo. Hustý co? Hm, nuda. Reakce žádná, ale zkuste třeba říct: „Dnes jsem se vydala z Bystrce do města, na Veveří, pěšky. A pak ještě zpět, samozřejmě pěšky. V tom dnešním podzimním, aprílovém, počasí.“ „Tak to jste se teda vydala, to mě by mohlo…dala jste se na sport?“
Úterý 6.10.20
Dnes jsem byla na kosmetice. Trvalo to dvě a půl hodiny! Nikdy to netrvalo dýl než dvě hodiny, obvykle hodinu a půl, někdy i jen hodinu. Dnes jsem poznala, že je to se mnou zlý, vážně zlý, dvě a půl hodiny?! Vážně? Uf!
Doma mě přivítali slovy:“ Kdo jste paní? Kde je naše maminka? Kam jste ji schovala?“
Tak to možná ještě nebude tak zlý….
Čtvrtek 22.10.20
Jsou dny kdy se chci už stěhovat, děsně moc. A pak jsou dny jako dnešní, kdy se mi zdá, že moje schopnost proplétat se v jednopokojovém bytě mezi kuchyní, kde probíhá online výuka společně s home-office, pokojem, který je naší ložnicí, obývákem, dětským pokojem a mojí dílnou, kde se dokonce nachází prostor, volný a velký dostatečně k tomu, aby se zde dalo online připojit ke cvičení a zacvičit si😉 a obrovským sušákem s prádlem v něm dosahuje k naprosté dokonalosti. Jak dlouho se něčemu učíte, než v tom dosáhnete k dokonalosti? Já se v tom zdokonaluji úměrně tomu, jak se postupem času zvyšoval počet osob a věcí a že jsem za těch posledních 11 let dokázala do svého bytu nashromáždit objektů, počínaje manželem, následně dcerou, hračkami, oblečením, knihami, školními potřebami. 11 let je 11 let. Umím tu kličkovat, rychle zatáčet a přeskakovat hračky, které zaberou doslova celý byt, když dceřiny koně zrovna jedou závody, které začínají za vstupními dveřmi, pokračují kuchyní a závěrečnou rovinku mají v pokoji. Proplétám se tu a už to umím, nedokážu si představit, že se to budu učit zase někde jinde, na větším prostoru, dovést to opět ke skoro dokonalosti bude zase pěkných pár let trvat…😉
Sobota 31.10.2020
Tak nějak mě nikdy nenapadlo, že se to jednou bude týkat i mě. Že jednou, to budu i já. Vždyť ještě před nedávnem jsem slavila svou třetí dekádu, třicáté narozeniny. Za pár hodin to bude pouhých deset let, co uplynulo od mých posledních kulatin. Ještě o dekádu zpět, vzpomínám si, bylo mi tenkrát lehce přes dvacet, na slova své tehdejší skoro tchyně. P.S. Mou tchyní se nikdy nestala😉 Tehdy slavila své 40.narozeniny a já si na její slova pamatuju, jako by to bylo včera. „Po dovršení čtyřicítky se ti zdraví začne srát.“ Pravděpodobně neřekla, že se to začne srát, ale význam zůstává stejný a v mé paměti zůstalo toto sdělení dodnes. I do zítra. Stejně tak si pamatuji, když mi bylo deset a můj taťka přišel večer z pivka z hospody, kde byl s chlapy zapít své narozeniny, čtyřicáté. Mně tehdy probleskla hlavou myšlenka: „Ježíš, ten je tak strašně starý…skoro důchodce.“ Tak nevím, co probleskává hlavou mé devítileté dceři, ale vzhledem k tomu, že se mě před několika týdny zeptala:“ Mami, a kdo po tobě bude dědit, až umřeš? Ptám se jen, abych nebyla překvapená.“, tak mě vidí asi podobně, jako já ve svých deseti a -nácti viděla všechny čtyřicátníky. Ale doba je jiná a já se proto rozhodla pro jiný úhel pohledu. Znáte ty marketingové fashion slogany, že např. oranžová je nová černá? Nebo jakákoliv hnusná barva je nová černá, protože černá je a vždy bude in, módní, ikonická…? Tak já se rozhodla, že ta nehezká/jakákoliv hnusná barva/ 40ka je s platností od zítřejšího dne nová 30ka /černá, in, furt hustá, dobrá…/. Pokud ten příměr ale nechápete, nic se neděje, počkejte si pár let, jako já, až pochopíte a budete moci říct: „40ka je nová 30ka.“
Kde jsou ty časy, kdy jsem vařila pouze ze tří důvodů? Prvním bylo, že jsem se chtěla před někým, nejčastěji klukem, blýsknout. Druhým důvodem bylo, že jsem měla opravdu hlad a už mě nebavilo konzumovat studenou kuchyni a třetím důvodem bylo, že jsem měla narozeniny, čekala jsem návštěvu a…chtěla se blýsknout. Dnes, vařím denně, někdy i více chodů, ať ten domácí servis není moc chudý a do toho si čas od času střihnu nějaké to pečení. Čas od času v poslední době znamená minimálně obden. Sem tedy má dojít dospělost, zodpovědnost a ehm stárnutí? Ten vývoj situace není lichotivý. Kde jsou bláznivé zážitky, ztřeštěné situace a jednání, které není vždy seriózní a dospělé? Upřímně, neztratilo se, omezilo se ale na maximální minimum a když občas vykoukne nějaká bláznivina, šílenost a bezprostřednost, mé okolí se na mě kouká s otázkou v obličeji:“ Zbláznila ses? Měla by ses nad sebou zamyslet„ , často i vyslovenou. A tak se zamýšlím, ale…chci to nechat tak, jak to je, možná naopak zvýšit koncentraci ztřeštěnosti, i přesto, že to neodpovídá věku😉 Nedej bože, abych se rozhodla že 40ka je nová 25ka, to by se potom děly věci! Bože, já budu mít 40, dá se to nějak zastavit??!!?