čtvrtek 26.5.2022 Člověk žije každý svůj den, jakoby jich měl před sebou desetitisíce dalších a mohl si vybírat, kdy chce zažít co, odkládat, plánovat a kalkulovat, aniž by se někdy zastavil a uvědomil si, že každý den může být tím posledním a proto by ho tak měl žít;) Chcete někoho vidět a obejmout? Zkuste to udělat hned! Chcete někomu říci, že je moc milý, hezky se Vám s ním povídá, popřát mu hezký den? Nečekejte! Chcete to říci cizímu člověku, protože se na vás usmál, poděkoval, nebo dokonce ztratil svůj čas tím, že se s Vámi zastavil a prohodil pár milých slov nebo pomohl? Udělejte to! Hned! Nestojí to Vaši moc, důstojnost, ani peníze a přitom je to tak obohacující a mocné, na duši! Učili Vás, že je to slabost? Projevit své emoce a mít své srdce a duši na dlani? Není, je to naopak ta největší síla, kterou můžete projevit, o to víc to může bolet, protože ne každý to umí nebo je toho schopen, proto opatrně;-) Chcete brečet i když nemáte zjevný důvod? Brečte, buďte autentická, svá, buďte dítě, které jste třeba nemohli být naplno se všemi svými slabostmi, se všemi krásami světa! Chcete se uchváceně pozastavit nad krásou přírody, zvukem a vůní lesa? Jako dítě, které jej dnes poprvé objevilo? Měli byste to udělat! Že je to hloupé a naivní, nesluší se, protože už jste prostě velcí a dospělí?! Hm, proč velcí a dospělí rozpoutávají války, zabíjejí, intrikují s penězi a mocí, které jsou jejich nejvyšší a jediné hodnoty? Zdá se Vám tohle chytré? Mně ne!! Ale, zdá se mi, jako bych byla v menšině. Stačí se pozorně rozhlédnout kolem, a zesmutním! Ano, opravdu se to děje? Nebo, se mi to jen zdá? Jsem v Jiříkově vidění a možná nejsem sama! Je třeba v sobě objevit a projevit svou lidskost a autentičnost, nejlépe hned, nečekat na zítřek, který může, ale nemusí přijít! Raději strávím den ve společnosti někoho, kdo je milý a inspirativní, než jít nakupovat do obchoďáku nejmódnější trendy. Než si koupit novou značkovou kabelku, raději si nechám opravit zip u té staré a místo nákupu se jdu projít do lese! Ale když už do toho města půjdu nakupovat, tak si to užiju! Poklábosím s prodavači, pokud se mi někde líbí, pochválím to, poděkuju, s úsměvem prohodím pár slov a kochám se. Je pravda, někde se koukají divně, jakoby se báli, že jsem nějaká kontrola kvality, nejsou možná zvyklí, ano, vím, jsem exot, v tomto světě, nebo, možná si tak jen někdy připadám, hledám další exoty, lidi, kteří mají pochopení a slabost pro lidské slabosti, být nedokonalými lidmi, se všemi svými handicapy, strachy, obavami a nedostatky, ale…jsem nějak neskutečně sama, nikdo neklepe na dveře a nezvoní, že by chtěl jít ven a stavil se pro mě, protože chce strávit čas v mé společnosti. Ať zaklepe veverka, pes, kočka, králík, nebo milý člověk, je mi to jedno :-). Možná, mám jen nějakou vadnou součástku, která je mým očím neviditelná, že se u nás dveře trhnou ;-).