Když jsem s tím znovuzačínala, duben 2022, vnímala jsem to jako boj s vlastním tělem.
Tělo vedlo 2:1, po měsíci jsem se vcelku snadno dostala na remízu 1:1. Čekala jsem, že proces bude pokračovat a já se plynule přesunu k vítězství, nad sebou samou, 1:0.
Ale, po roce a kousek od naší remízy jsme stále na místě a mě tak napadá, že tady nepůjde o vítězství nad sebou samotnou. Jsme jedno tělo, jedna duše, a vše se musí zhojit, nebo alespoň začít hojit, aby proces mohl nejen pokračovat, ale hlavně změnit svou povahu, ze soupeření a vítězství nad sebou samotnou na spolupráci, ruku v ruce, duši v těle, srdce v hrudi, jeden celek.
Protože, kilogramy někdy nejsou prostě jen kilogramy, ale i kila balastu na duši, mysli. Najít znovu sebe, na cestě, posbírat všechny kousky, které se postupem času ztratily. Až posbírám a znovu doplním to, o co jsem cestou životem přišla a přijít nechtěla, půjde odevzdat a zanechat to, co jsem získala a už dál nepotřebuji.
Čtvrtek 7.9.2023