Psal se rok 1997, měla jsem cool laky na nehty, mentolovou a kanárkově žlutou, což byla tenkrát neskutečná pecka, na něco takového v maloměstských obchodech vůbec narazit.
Klasika tehdy byla prostě klasika. Lakům vládly odstíny třpytivé, světlé a hlavně nenápadné, taky celá škála tělově hnědé a …klasické červené. Ale, tu hlavně ne na denní nošení, protože, červená byla pro kurvy nebo velkej vodvaz na diskotéku a vesnickou zábavu.
Na jednu takovou jsem si jednou dokonce nalepila na nehty samolepky s tygřím vzorem, drápky až na konec sálu, ale byly moje, a ty samolepky, z Bravíčka. V podstatě to vypadalo lacině, ale, bylo to neskutečně jiné, a bláznivě mladistvé.
Ale, proč to všechno říkám? Asi proto, že láska ke zdobení nehtů a k lakům na nehty jako takovým mi zůstala dodnes, ale chápu, že to někoho nemusí zajímat:-D Ale, možná taky jen pro srovnání, a možná jen proto, že mi v hlavě uvízly v této souvislosti dvě skutečnosti, tygří nálepky a cool barvy, ona pastelově žlutá a mentolově zelená, které obě jsem se jednoho dne odvážila nalakovat na nehty a jít s nimi do školy, a ony se mnou.
A taky proto, že si pamatuji, jak mě tehdy třídní učitel při semináři biologie upozornil na mé nehty, jakože jestli to opravdu myslím vážně a že se to nehodí. Vážně jsem to myslela. Se vší lehkostí mládí, ke mně se to hodilo, a taky už mi to zůstalo. Minimálně ta vášeň pro laky na nehty a jejich zdobení.
Napadá mě, komentoval by dnes ještě někdo laky na nehtech, s hrdostí podotýkám, že vlastních, u středoškolačky? Odpověď předem znám.
Čtvrtek 21. září 2023