Středa 1.11.1980, omyl, 1.11.2023
Nevím proč, ale stalo se mi to dnes už podruhé. Vybavilo se mi přesné datum mého narození, nejen dnešní, narozeninové. Netuším, zda to má mít nějakou symboliku. Už dlouho si přeji, na základě mých životních zkušeností, abych byla schopna konat věci dle svého přesvědčení, rozhodnutí a svobodné vůle. Umět se postavit pevně sama za sebe. Nebyla jsem to učena, nebyla v tom vychovávána a tak se to učím, stále, s většími či menšími úspěchy. Asi proto jsem se rozhodla si to dnes přát, během sfoukávání svíček, které jsem si sama koupila, na dortu, který jsem si sama koupila, nadšená z prskavek ve tvaru srdce, které jsem si, jak jinak, sama koupila. Tak, tuto část o narozeninovém přání musí všichni hned po přečtení zapomenout, a to z jediného důvodu, aby moje přání nebylo vyzrazeno a mohlo se splnit! 😉
Ne, že by se mi moje rodina rozhodla nic nekoupit, ale, můj manžel se už roky vymlouvá na fakt, že na vymýšlení překvapení a kupování dárků nemá vlohy a pokud by něco vybral, tak by se mi to jistě nelíbilo. Předpokládám, že toho se chce vyvarovat, a i přesto, že ho podezírám, že se prostě jen vymlouvá, určitou míru opravdovosti mu musím přiznat. Pokusil se s tímto svým nedostatkem zabojovat loňské Vánoce, kombinoval, dedukoval, dle toho, co jsem v dané době říkala, o čem jsem se zmiňovala a na základě toho mi vybral dárky, které mi tu buď leží, nebo jsem je ještě mezi vánočními svátky vrátila, s manželovým plným vědomím a v jeho přítomnosti. Chápu, že ho asi příliš nepotěšil fakt, že po rozbalení několika takových darů mou první otázkou bylo, zda od nich má účtenky. Ano, asi proto volí onu strategii: “Už sis vybrala, co bys chtěla koupit k …?“ Danou příležitost si lze doplnit dle ročního období. A já své letošní narozeniny chtěla svést opakovaný pokus, i po vánočním neúspěchu, o to, zda se přece jen odváží vymyslet a koupit mi dar, který mě ohromí. Tak prý o tom přemýšlel, dumal a nic nevymyslel. Až do dne mých narozenin. Tudíž jsem nebyla probuzena žádným wow překvapením, nebyla jsem vlastně probuzena ani žádným překvapením, pokud by překvapením samotným nebyl fakt, že moji nejbližší pro mě v den mých narozenin neměli vůbec, ale vůbec, nic. To mi dalo hodně ponaučení zabojovat se svým egem, stereotypy, a přesvědčením, že když mí nejbližší nechystají narozeninové překvapení a oslavy jako vystřižené z amerických romantických, teď už spíše z rodinných, filmů, neznamená to, že na mě kašlou. Stejně to ode mě ale několikrát den slyšeli, rádoby ve vtipu, ale jak je známo, cokoliv, co člověk pronese, v sobě nese špetku pravdy, někdy i drobet hořkosti a ironie, i když řečeno vtipem.
„Mamíííííí, neříkej to, to přece není pravda, že jsme se na tvý narozeniny vykašlali.“ se zkroušeným pohledem nesoucím v sobě i značnou míru pubertální nasranosti mi na to odpovídá moje milovaná dcera. Ta, která mi každý předcházející rok vymýšlela, co mi koupí. Když byla ještě malá, chodila to kupovat s babičkou, později už sama. Ta, která nesnesla fakt, že by její milovaná maminka od ní nedostala něco k narozeninám. Inu, časy se mění. „Mami, dárky a peníze nejsou všechno. Vždyť ty všechno máš, tak co bych ti ještě mohla koupit?!“ Koukám, moje škola, zrcadlo, fakta, která jí opakuji, a proto jsem je dnes dostala zpět. A ano, musím přiznat, že má pravdu, ale i tak je tam ale … Skutečnost, že mi v den mých narozenin nepředala žádný dárek, už pro ni není nereálná. Je víc než reálná, vím to, dostala jsem ji.
Ale, i přesto, aby nezůstala pozadu za manželem, který zastává strategii „Už sis vybrala, co ti mám koupit?“ se mi rozhodla můj den učinit výjimečným a nezapomenutelným. To je přece přesně to, co si každý z nás v den svých narozenin přeje, přiznejme si to. Jen, někdy to není úplně tak, jak si to člověk představuje. Asi budu muset příště svá přání specifikovat lépe. Rozhodla se mi dát dar možnosti zařizování a telefonování, tak jak to jen já umím, a proto jsem jí ráno zařídila návštěvu ortopeda, poté jsem ji doprovodila na návštěvu rentgenu, zajely jsme pro velký úspěch do dětské nemocnice, kde s námi nikdo nechtěl slavit, takže jsem nám další oslavu mých narozenin telefonicky domluvila na následující den, pro změnu na pracoviště ultrazvuku. Děkuji, dcero má, vím, že jsi chtěla, aby můj narozeninový den byl nezapomenutelný. A, povedlo se.
Ale, přece jen, byl, je, a bude. Proč? Byl, a stále ještě je, nádherný den, slunečný a tak krásný, a víte proč? Protože mám narozeniny. Protože se dalo sedět venku, dát si výborný oběd a protože, mám narozeniny. Vždyť jsem to taky nezapomněla své rodině během dne několikrát připomenout slovy: “Dnes je nádherný den, že? A víš/víte proč? Protože mám narozeniny.“ „Mamíííí, už to neříkej.“ „Miláčku, už jsi to zopakoval tolikrát, asi se mi z toho motá hlava, zkus to chvíli neříkat, uvidíme, zda se to zlepší.“ „Ale to máme dnes nádherný den, víš proč? Protože mám narozeniny.“ Je ti líp? 😀
Manžel mi s mírnou povinností koupil krásnou kytku, a na moje dotazoujištění, zda to není vše, že bych ještě ocenila nějaký ten dárek mi řekl. „Vždyť jsi říkala, že si vybereš nějaký šperk?!“ Inu, říkala, protože sama nevím, co mi koupit, jak už správně naznačila moje dcera větou „Mami, ty máš všechno, tak co bys ještě chtěla?!“ jsem se rozhodla to uzavřít slovy směrem k manželovi:“ Dobře, tak nebudu vymýšlet nic na sílu a až uvidím něco, co bych si přála, tak ti řeknu a ty mi to koupíš.“ „Dobře.“ „Cokoliv?“ „Cokoliv.“ No, tak si nejsem jistá, zda si je můj manžel plně vědom toho, co právě slíbil. Možná mě právě ve chvíli, kdy to sliboval, dost dobře nevnímal. Nebylo by divu, už mě vnímá čtrnáctým rokem, s větší či menší úspěšností. 😀 Věřím, že mě musí milovat, jak jinak by se mnou mohl vydržet, když někdy se sebou nejsem schopna vydržet ani já, ale on ví, proč to dělá. Ví, že ve mně není zbla závisti, zla, pomstychtivosti, falše…inu, možná proto mám objektivně a materiálně vzato v podstatě „vše“, protože vím, že skutečné bohatství nejsou věci, značky, Apple, drahé dovolené, ale klid v duši, zdraví, zázemí. Děkuji mámo a táto, že vás stále mám. Děkuji rodino, že vás mám. Děkuji za všechny lidi, které jsem měla či mám v životě, všichni jsou nebo byli na mé cestě proto, aby mě něco naučili, a učím se stále, děkuji.
A víte, proč je dnes tak krásně? Protože mám narozeniny.