úterý 14. listopadu 2023
Nevýhodou dostatku je právě onen dostatek. Vrátím-li se v myšlenkách do doby před třiceti, třiceti pěti lety, vím, že jsem měla malou brožurku léčivých bylin, která byla přílohou tehdejšího časopisu, možná to byly Květy, možná Tina, nebo Chvilka pro tebe, netuším, ale vím, že v dané brožurce byl základ nejčastějších, a hlavně běžně dostupných bylinek, o které jste mohli doslova „zakopnout“ na každém vesnickém kroku. Já si z ní pamatuji dodnes mnoho, jak jednotlivé bylinky, tak jejich užití, tak jejich sbírání, vaření, louhování a pití čajů. Stále vnímám a cítím to zpomalení, pomalé listování mezi listy brožury, detailní zkoumání obrázků bylin, jejich hledání pod nohama, koukání kolem sebe, na louce, u lesa, a objevování. Ano, to je ona, třezalka tečkovaná. Ukaž, zkusím, zda je pravá, zkusím její květy zmáčknout mezi prsty, zda opravdu v té brožurce nekecají. Vidím ty papírové stránky, jak jsou na krajích ohmatané a v krajích se papír drolí, kolikrát už byl vzat do ruk a zkoumán.
Ano, je mnohem pohodlnější, jít do obchodu, danou bylinku či daný problém si předem vyhledat na internetu, zakoupit, hodit pytlík do hrnku, nalít vodu do rychlovarné konvice, počkat několik vteřin, zalít, a pak už jen to dlouhé čekání, až se čaj vyluhuje, lehce zchladne. Cítíte v tom ten spěch? Já ano, možná proto, že už třicet let si pamatuji, na co se užívá kontryhel lékařský, jak vypadá, a jak se sbírá. Přesně tu dobu, kdy jsem mohla poprvé využít jeho bylinkovou sílu, a nikdy jsem na něj nezapomněla. Je pravda, že v roce 1993, kdy mi bylo třináct, bezmála nikdo stejného věku ani netušil co či kdo je kontryhel lékařský. A asi ani řebříček pravý, možná se vědělo jen to, že se sbírá, suší, a nosí do školy. Stejně tak bezmála nikdo z mých vrstevníků netušil, jak se pozná třezalka tečkovaná. Inu, já si to pamatuji dodnes. Možná právě proto, že těch informací nebylo přehršel, měli jste čas je zpracovat, zastavit se, a informace z nich třeba i najít v reálném čase a prostoru.
Tehdy jsem to uměla, stejně tak jsem to uměla v pubertě, kdy mě to nikdo nemusel učit. Potom svět zafungoval svým zrychleným kouzlem, a teď se učím ono kouzlo znovu odčarovat, alespoň ve své duši, hlavě, okolí, prostředí.
Rychlost přenosu informací raketově vzrůstá, doba čekání se zkracuje, technologie se vyvíjejí, a co my, lidé? Nezaostáváme? Nemáme pocit nedostatečnosti, pocit, že nestíháme, času je málo, čas letí, deadline se blíží, šalina ujede, další až za veledlouhých pět minut, spěcháme, musíme, nesmíme, je nejvyšší čas, a my chceme víc, dál, déle, za míň, dřív, hned, až… Už není čas…
Přiznejte se, jak jste na tom? Přiznejte se sami sobě. 😉